pondělí 25. června 2012

ČUNDR DO SOBĚŠICKÉHO LESA aneb BOBŘÍK ODVAHY V ÚDOLÍ ZAJEČÍHO POTOKA

 Já s mužem Ivanem jsme se rozhodli, že strávíme noc v temném lese. Chtěli jsme spát pod širákem, ale rozhodli jsme si zakoupit malý stan, ještě že tak nebo bych tam jen ve spacáku nikdy nespala.
 Odpoledne jsme sbalili spacáky, stan, špekáčky a chleba a počkali jsme, až přijde babička pohlídat nám dítko.
Asi o půl páté jsme vyrazili vstříc dobrodružství. Ještě před domem jsme zjistili, že nemáme nůž a tak se Ivan vrátil.
 Napřed jsme se stavili v obchodě a koupili hořčici, 2l piva, 1 frisco a vodu.
 Šli jsme od Bille na Lesné a došli jsme do lesa, kolem zahrádek a pak zase lesem, až jsme došli k malému zaječímu potoku. Ten teče po pravé straně cesty, přešli jsme ho a porozhlédli jsme se, kde by se dal postavit stan a rozdělat malý ohýnek.
Cestou jsme hledali zaječí studánku, ale nenašli. Nakonec jsme právě tady na ní narazili. Do studánky jsem dala trochu vychladit pivo a Ivan hledal místo na utáboření. Je tam louka, ale víc než louku to připomínalo nějakou mokřinu. A navíc to bylo u cesty.
 Tak jsme se rozhodli přejít na druhou stranu přes cestu. A tam jsme to našli. Krásné místo mezi malými stromky, kde jsme nebyli moc vidět. Sice kolem vedla malá lesní cesta, ale doufali jsme, že tam nikdo nepůjde.
 V zemi byla vykotlaná nějaká jáma zahrabaná listím, klackem jsme listí vyhrabali. Tak jsem se lekla, když s listím vylítla i žába, no děs. A ohniště bylo na světě.
 Po okolí jsme nasbírali a nalámali dřevo a jelikož bylo sedm hodin večer, postavili jsme stan.

Velký hlad nás donutil rozdělat oheň. I když jsme měli velký strach, že někdo půjde kolem a nadá nám nebo zavolá policii a my by jsme platili asi hodně tučnou pokutu, ale risk je zisk.
Do stromu kousek vedle jsme vyryli naše iniciály I+I a datum s tím, že až příjdem příště, tak tam vyryjeme další datum. Myslím, že další příště nebude.
 Opekli jsme si špekáčky a dali pivo a povídali si, už se stmívalo a tak začal pořádný bobřík odvahy.
Neustále kolem něco chodilo v listí, ale asi to byly jen žáby. Nedaleko jsem zahlédla cosi většího, ale blíže  se to určit nedalo, možná veverka nebo liška, uteklo to. Zaplať pánbůh.
 Tahle se to píše lehce, ale my se strachy jen koukali do dálky a poslouchali,kde se co šustne. Rozhodli jsme se asi v jedenáct hodin zalézt do stanu.
 Uhasili jsme oheň okolní hlínou a Ivan tam na čůral. Přesvědčili jsme se , že to nehoří, poklidili batohy do stanu a vlezli dovnitř.
 Ivan si lehl a já taky a poslouchali jsme rádio, aby jsme se tolik nebáli. Najednou Ivan vykřikl, že ho něco štíplo do nohy. Krve by se ve mě nikdo nedořezal a po předešlém zjištění, že , že jsme zapomněli baterku, jsme posvítila mobilem a vida. Obrovská chlupatá housenka, brr. Tak ji Ivan vyhodil ven. A šli jsme spát.
 Vůbec jsem nemohla usnout, natož spát. Kolem neustále něco chodilo, tak jsem vypla rádio a poslouchala. Nespala jsem. Tak ve tři hodiny ráno, jsme z  lesa slyšeli něco jako vytí a štěkání psa, úplně ve mě ztuhlo. Nevíme co to bylo, hlavně, že to nešlo za námi, bych se posrala.
 Modlila jsem se, ať už je ráno, a můžu se jít vyčůrat. V noci bych tam nevylezla.
 Konečně jsme slyšeli nějaké hlasy lidí a tak jsme vstali, bylo tak šest ráno a svítilo sluníčko a les vypadal o hodně líp než v noci.
  Sbalili jsme stan a vyrazili domů. Šli jsme trochu jinudy, kolem třech rybníčků, které jsou v lese pod Lesnou. A najednou slyším dětský hlas. Tak se dívám na druhou stranu rybníčku a zůstala jsem v úžasu. Někdo tam stanoval a ji s dítětem, no musím podotknout, odvaha !
 Domů jsme došli tak v osm, povykládali babičce u kafe a až odešla tak i s malou jsme usli, jelikož jsem vůbec nespala.
 A to je vše, přežili jsme a to je to hlavní.
Tak zase někdy příště u nějakého jiného dobrodružství.

Žádné komentáře:

Okomentovat